Jak mluvit s člověkem s demencí
Tyto taháky vznikly z praxe. Nejsou to návody ani pravidla, která byste museli dodržovat. Jsou to krátké opory, ke kterým se můžete vrátit ve chvíli, kdy už jste unavení, zahlcení nebo si nejste jistí, jak dál.
Jak mluvit s člověkem s demencí při vzdoru a chaosu
- mluvte jednoduše
- krátké věty
- jeden pokyn v jeden okamžik
- nevysvětlujte dlouze „proč“
- po otázce nechte chvíli čas na odpověď
- pokud váš blízký neodpoví, po chvíli zkuste otázku říct jinak, jednodušeji
- po pokynu zdůrazněte, že nemusí reagovat hned, třeba: „Máme čas, pomalu.“
Tón hlasu je víc než slova: měkký, klidný, pomalejší než normálně.
Nechte svého blízkého rozhodnout o maličkostech
- poproste ho o činnost, se kterou může pomoci bezpečně: „Můžeš prosím umýt nádobí?“
- nechte mu možnost rozhodnout, kdy činnost udělá: „Nemusí to být hned, klidně jak budeš chtít.“
- nabídněte jednoduchou volbu: „Potřebujeme umýt nádobí po obědě, pomůžeš mi prosím? Chceš ho umývat, nebo utírat?“
Které věty byste neměli používat
- „To už jsem říkala.“ Naopak: zopakujte otázku ještě jednou, pomalu a v klidu.
- „Proč si to nepamatuješ.“ Taky pomůže si připomenout: jde o demenci.
- „Vždyť to víš.“ Ne, opravdu to v tu chvíli neví.
- „Já už fakt nevím, jak ti to vysvětlit.“ Naopak: vysvětlete jednodušeji a krátce.
Které věty uklidňují
- „Jsem tady.“
- „Všechno je v pořádku.“
- „Máme čas.“
- „Pomalu, nemusíš spěchat.“
- „Uděláme to spolu.“
- „Děkuji ti.“
Co dělat, když přijde vzdor nebo hádka
Nevysvětlujte, neoponujte. Pomáhá malý obrat:
- „Rozumím. Zkusíme to jinak.“
- „Vím, že to myslíš dobře. Pomůžu ti.“
- „Pojďme pomalu.“
Co říct, když nemocný nerozumí, co po něm chcete
Nepřetěžujte slovy:
- podejte předmět
- ukažte směr
- jednoduché gesto
Připravte prostor:
- viditelně položené věci, které má použít
- berle na viditelném místě
- otočená židle směrem k místu, kde má činnost probíhat
Co dělat, když je nemocný unavený
„Pojď si odpočinout. Já jsem tady.“
- žádné otázky
- žádné nové informace
- žádné požadavky