Stařecká demence: první příznaky, kterých jsem si všimla
Stařecká demence je lidové označení pro demenci ve stáří. Neprojevuje se jedním velkým příznakem. U Lidušky, maminky mého muže, přicházela po malých krůčcích, které vypadaly jako obyčejné drobnosti. Tohle byly první změny, kterých jsem si všimla:
- domluvíme se na jedné věci a ona dělá úplně něco jiného,
- dělá chyby v činnosti, kterou dělala celý život,
- tvrdí, že něco udělala včera, a nebyla to pravda,
- na odpověď potřebuje mnohem déle než dřív,
- odsouhlasí rozhodnutí, kterému nerozumí,
- zapomíná, co před chvílí udělala.
Níže popisuji, jak to u nás vypadalo, co jsem si tehdy myslela a kdy bych dnes šla k lékaři.
Není stařecká demence prostě součást stáří?
Když jsem byla mladší a přemýšlela o stáří, měla jsem za to, že zapomínání k němu prostě patří. Člověk zestárne, začne zapomínat, něco poplete a tomu se říká stařecká demence. Tak jsem si to myslela.
Pak jsem ale jezdila za svojí tetou. Bylo jí kolem osmdesáti let a její mozek jel na plné obrátky. Nejenže nezapomínala, ona si někdy pamatovala až moc dobře. A tehdy mi poprvé začalo docházet, že stařecká demence asi nebude něco, co automaticky přichází s věkem.
Začala jsem si víc všímat starších lidí kolem sebe. Skoro jsem je pozorovala a v hlavě si porovnávala, jestli tu stařeckou demenci mají také. A postupně mi moje původní představa o stáří přestávala sedět.
Jednou mi zavolala moje srdíčková kamarádka. Plakala a vyprávěla mi, co její tatínek s Alzheimerovou chorobou už nezvládá. Při jejím vyprávění jsem začala vidět i některé situace, které byly spojené s Liduškou. Ještě jsem nevěděla, co přesně se s ní děje, ale poprvé mě napadlo, že některé její projevy jsou podobné. Pamatuji si, že jsem si tehdy přála jediné: aby se nám taková nemoc vyhnula.
Tehdy jsem začala chápat, že za tím, čemu se dříve říkalo stařecká demence, může být nemoc, například Alzheimerova choroba. A Alzheimerova nemoc se nám bohužel nevyhnula.
Když začala Liduška zapomínat a přidávaly se další drobnosti, kterým jsme tehdy ještě nerozuměli, jedna moje kamarádka se mě zeptala: „A není to u té Lidušky stařecká demence?“
Dnes už se na ty první změny dívám jinak. Jednotlivě vypadaly jako maličkosti. Teprve zpětně vidím, že se nám postupně skládaly dohromady.
Jak se stařecká demence projevuje ze začátku
Když se dnes dívám zpátky, vidím u Lidušky řadu drobných změn, kterým jsme tehdy ještě nerozuměli. Možná některé z nich pozorujete i u svého blízkého.
Domluvíte se na jedné věci a váš blízký začne dělat úplně něco jiného?
Měla přijet Milada a potřebovali jsme nachystat postele. S Liduškou jsme se domluvily, co uděláme. Za chvíli jsem ji našla, jak umývá dveře.
Tehdy jsem si říkala: zase si to udělá po svém. Dnes už vím, že to nebylo jen o tom, že si chtěla dělat věci po svém. Začínalo pro ni být těžší držet se toho, na čem jsme se domluvily.
Začíná dělat chyby i v činnosti, kterou dělal celý život?
Liduška celý život vařila. Když jsme jednou vařily brambory, tvrdila mi, že už je osolila. Ochutnala jsem je a sůl v nich nebyla. Liduška ale byla přesvědčená, že je osolila.
Nejdřív jsme jí připomínali, aby sůl přidala. Později jsem už jednoduše zkontrolovala, jestli ji přidala. Právě u takových drobností mi začalo docházet, že nejde jen o zapomínání.
Tvrdí, že něco udělal včera, ale vy víte, že to tak nebylo?
„Já už jsem se sprchovala včera.“ Takovou větu jsem od Lidušky slýchala, i když jsem věděla, že se včera nesprchovala.
Někdy jsem to chápala jako výmluvu, protože se jí do koupání nechce. Postupně jsem se s ní přestala hádat o to, kdy se sprchovala naposledy. Klidně jsem jí řekla, že se dnes osprchuje, aby se cítila voňavá a čistá.
Trvá odpověď mnohem déle než dřív?
Začala jsem si všímat, že když se Lidušky na něco zeptám, potřebuje delší dobu, než odpoví.
Měla jsem tendenci otázku zopakovat nebo začít dál vysvětlovat. Teď se jí zeptám jednodušeji, nebo jí řeknu, že to nevadí, když neví. Pak v klidu přejdu k něčemu, o čem vím, že si se mnou dokáže povídat.
Udělá rozhodnutí, kterému vlastně nerozumí?
Jednou Lidušce zavolal člověk s nabídkou tarifu. Všechno mu po telefonu odsouhlasila a potom jsme smlouvu složitě rušili.
Právě tahle zkušenost nám ukázala, že Liduška už nemusí rozumět tomu, co po telefonu odsouhlasí. Začali jsme víc hlídat, kdo volá, a při prodejních hovorech jsme telefon převzali s tím, že jsme Lidušce řekli, že to vyřešíme.
Zapomíná, co před chvílí udělal?
Liduška si původně brala léky sama z platíček. Pak přišlo období, kdy jsem se jí zeptala: „Vzala sis léky?“ a ona odpověděla: „Nevím.“ A já jsem také nevěděla.
Proto jsme společně přešly na dávkovač. Liduška si dál mohla léky brát sama, ale já už měla možnost zkontrolovat, jestli je skutečně vzala.
Kdy jít s prvními příznaky k lékaři
U nás to proběhlo jinak, než bych to udělala dnes. Slovo demence poprvé padlo, až když k Lidušce přijela záchranná služba. Lékař viděl zprávu z CT mozku a řekl, že je nutné psychiatrické vyšetření. Pak jsem tři dny obvolávala psychiatry, než nás jeden vzal do péče. Psychiatr nám demenci potvrdil.
Dnes bych nečekala. Kdybychom lékaře hledali už při prvních příznacích, měli bychom zprávu v ruce dřív a ušetřili bychom si spoustu stresu.
Při prvních změnách je ale možné obrátit se také na praktického lékaře, neurologa nebo psychiatra.
Sama jsem byla u lékaře nervózní. Když se mě ptal, jak často Liduška zapomíná a jak se to projevuje v jejím každodenním životě, těžko se mi jednotlivé situace vybavovaly.
Dnes bych si proto před návštěvou lékaře sepsala konkrétní příklady:
- co se stalo,
- jak často se to opakuje,
- co je oproti dřívějšku u mého blízkého jiné.
Co bych poradila někomu, kdo je teď tam, kde jsem byla já
Dneska už bych si při podobných změnách neřekla: je stará, to ke stáří patří. Spíš bych si začala všímat, co je oproti dřívějšku jiné, jestli se ty změny opakují a jestli jich postupně přibývá.
Jeden příznak sám o sobě bych dnes nespojovala s demencí. Když ale změn začne přibývat a můj blízký už bez mé pomoci nezvládá některá rozhodnutí, která dříve zvládal sám, začala bych uvažovat, jestli za tím nemůže být demence.
U Lidušky se demence neukázala během jednoho dne jedním velkým příznakem. Prvních změn jsme si všímali už několik let před vyšetřením CT mozku.
Nejste v tom sami
Mohlo by vás zajímat: